Emoční inteligence

Emoční inteligenceEmoční inteligence představuje obecný termín označující  úroveň kompetencí v osobní a interpersonální oblasti. Ve výzkumech zaměřených na pracovní prostředí se odhaluje, že právě tyto kompetence jsou významným determinantem pracovního úspěchu.

Rozvinutá emoční inteligence umožňuje lidem myslet mnohem jasněji, pokud se nacházejí pod tlakem, jsou klidnější a méně se stresují a samozřejmě spotřebují mnohem méně energie na vnitřní emoční roztržky. V případě vedoucích funkcí bývají lídři s vysokou emoční inteligencí hodnoceni jako nejlepší šéfové, se kterými by si přáli pracovat talentovaní jedinci.

Podle definice uvedené J. D. Mayerem, P. Saloveyem a Davidem Carusou: „Emoční inteligence je schopnost vnímat emoce; vybírat a navozovat si emoce tak, aby pomáhaly myšlení, porozumět emocím a emočním sdělením a reflektivně emoce regulovat tak, aby podporovaly emoční a intelektuální růst.“ lze uvažovat o čtyřech základních složkách emoční inteligence, které lze rozvíjet už od dětství a které budou stěžejní pro další práci na výstupech projektu:

Vnímání emocí

Zde je zahrnuta schopnost identifikovat emoce jako fyzický stav (pocit) a najít emoce v myšlení. Schopnost identifikovat emoce v jiných lidech, vzorech, výtvarném umění, řeči, hudbě, zevnějšku a chování. Schopnost přesného vyjadřování emocí a potřeb spojených s pocity. Schopnost rozlišovat mezi přesným a nepřesným, upřímným a neupřímným vyjádřením citů.

Užití emocí jako podpory myšlení

Emoce stanovují priority, které nám slouží k zaměření pozornosti na důležitá sdělení. Emoce jsou dostatečně pronikavé a prospěšné tím, že pomáhají posuzovat a zapamatovávat si za jejich účasti. Emoční nálada rytmicky mění individuální postoje a perspektivy od optimismu k pesimismu a podporuje rozmanité zorné úhly a pohledy. Emoční stavy rozdílně podněcují přístupy k určitému řešení problémů tak, jako například štěstí pomáhá induktivnímu logickému myšlení (usuzování) a kreativitě.

Porozumění emocím

Schopnost pojmenovat emoce a rozpoznat vztahy mezi slovy a emocemi, kupříkladu mezi spojeními „mít rád" a „milovat". Schopnost pochopit význam emocí, že se vyjadřují vzhledem ke vztahům, jako například že smutek často doprovází ztráty. Schopnost porozumění komplexnosti pocitů: souběžnostem (paralelám) pocitů lásky a nenávisti nebo jejich prolínání (smíšení), jako že například hrůza je kombinací strachu a překvapení. Schopnost rozeznat možné přechody mezi emocemi, jako například hněv přechází v uspokojení nebo zuřivost přechází v stud.

Řízení emocí

Schopnost zůstat přístupný těm pocitům, které jsou příjemné i těm, které jsou nepříjemné. Schopnost uvážlivě je zahrnout nebo oprostit se od emocí v závislosti na posouzení hodnoty jejich sdělení nebo užitku. Schopnost uváženě dohlížet na emoce ve vztahu k sobě a k druhým, jako například rozpoznat jak zřejmé, příznačné, významné nebo přiměřené jsou. Schopnost zvládat emoce v sobě a druhých zmírněním negativních a obohacením se o příjemné emoce bez potlačení nebo zveličování sdělení, která mohou přinášet.